Věci, které se v Rus nedaly vyhodit

Ve skutečnosti žijeme v době konzumu, kdy cokoli najdete jen na skládce. Lidé bez lítosti posílají mnoho věcí do koše, i když je to někdy správné - není třeba dělat z domu skladiště nepotřebných věcí.

Do odpadkového koše se často posílají nefunkční spotřebiče, rozbité nádobí, starý čalouněný nábytek, děravé koberce, nudná literatura, nemoderní oblečení. Ano, je to tak – tak by se to mělo dělat, i když část tohoto seznamu by mohla být předána ke zpracování, aby se méně znečišťovala planeta. Ale právě takové odklízení by se našim předkům, kteří znali cenu každého zrnka a každého kusu látky, zdálo velmi zvláštní a nevhodné.

Mimochodem, na Rusi od pradávna existuje nevyslovené tabu zakazující vyhazovat některé věci, které mají pro předky zvláštní význam.

Oblečení zesnulých příbuzných

Naši předchůdci věřili, že duše člověka je v prvních 40 dnech po jeho smrti stále nějak spojena se světem živých, ale trpí tím, že ztratil svou tělesnou schránku. Chce se vrátit, touží po životě, ale zároveň bude velmi rozrušená, když se někdo z jejích příbuzných dotkne jejích věcí nebo je přesune jinam. A nezáleží na tom, co to může být - oblečení, lžíce, ručník, nástroj. Dotýkat se jakýchkoli věcí zesnulého člověka je tabu.

Navíc se věřilo, že pokud se vůbec něco vyhodí, duše se rozzlobí a vezme to s sebou.

Podle takových přesvědčení se naši předkové po dobu 40 dnů po smrti snažili věcí zesnulého nejen nevyhazovat, ale vůbec se jich nedotýkat. A teprve potom se příbuzní museli rozhodnout, kam je dají. Cenné předměty, jako nářadí, nádobí, nechávali v domě a šatstvo rozdávali chudým nebo je odnášeli do kostela.

Atributy náboženství

Takové doplňky se u Rusů dědí z generace na generaci po mnoho staletí, takže by nikoho ani nenapadlo něco vyhodit.

S jakýmikoli náboženskými atributy, ať už to byl prsní kříž, ikona, Bible, se zacházelo mimořádně uctivě a nějak uctivě. Hostesky se vždy staraly o to, aby byl červený roh udržován v čistotě, a dokonce ani ikony, na kterých byly vymazány tváře svatých, nepodléhaly likvidaci.

Pokud se něco vůbec zhoršilo, nebylo to posláno do koše, ale samozřejmě kněžím.

Vlasy a nehty

Lidé se vždy snažili udržovat své tělo čisté. Samozřejmě se upravovaly vlasy, ostříhaly vousy a nehty. Nikdo je ale nikdy nevyhodil do koše. Věřilo se, že jsou součástí člověka, který má svou energii a sílu, tedy ani vlasy, ani nehty odešel tam, kde si je mohl vyzvednout někdo jiný, zvláště pokud po této osobě něco chtěl špatný a zlý.

V domě však drženi nebyli. Likvidace představovala několik způsobů: zahrabat do země, spálit, schovat na těžko dostupné místo.

Zbytky látky

Drobné kousky z různých materiálů se také nevyhazovaly. Byly sbírány a dokonce tříděny - podle stejné velikosti nebo barvy. Když se jich nasbíralo dost, mohly si ženy ušít deku, kobereček nebo přehoz, kterými si zdobily své chýše.

Obnošené věci dospělých se převlékaly do dětského, pokud se zachovala alespoň většina oblečení. A ten, který byl opotřebovaný až po díry, směl umýt podlahu.

Pekařské produkty

S největší pravděpodobností mnozí z nás vyhazují sušené pečivo do odpadkového koše. Ale v Rusku by se to nikdy nestalo. Chléb v té době znamenal obrovskou a krkolomnou práci mužů i žen, a proto tehdejší lidé znali hodnotu každého drobku – chléb nikdy nezůstal a snědl se celý beze zbytku.

Pokud byla zatuchlá, tak se namáčela do vody, mléka nebo kvasu a připravovala se z ní další jídla, například babka nebo bochník. Zcela zkažené kusy byly dány hospodářským zvířatům nebo ptákům.